Trochu eskymácký parašutismus – ale může být ještě hůř. Zatím to docela šlo.
Plocha: T Hospoda: N3 – pivo Dalešice – krásná zrekonstruovaná nádražní budova Vechtrovna
Všechny letiště se pomalu ukládají k zimnímu spánku a výsadková letadla čeká spíš zaparkování někde v rohu hangáru a čekání na jaro. Pro Brigadýry by to mělo platit v první řadě, protože s parašutistama létají bez dveří a uvnitř je snad větší zima, než venku. No ale když nikde nic jiného neletí, jsme zkusili rozhodit sítě a dát jeden seskok blízko letiště (tedy relativně – 13km), aby měl Brigoš tu zimní hibernaci co nejkratší a neudělaly se mu mapy na válcích. Pilot Richard to viděl podobně a byl rozhodnutý se s tímto strojem dostat do vzduchu, zima – nezima.
Narazili jsme na překvapivý zájem a letěly hned 3 výsadky. Nechybělo moc a byly by to 4. Některým to organizačně nevyšlo na poslední chvíli a tak se Mirek Fiala rozhodl raději převézt do cíle auto, než by se výsadky kouskovaly a on taky zakoušel tu létající kryokomoru. Počasí jakž takž. Měl foukat docela silný vítr, ale to se nepotvrdilo. Byl tak akorát na pohodové přistání. Oblačnost byla na hranici, takže jsme vyskakovali ze spodního okraje řídké oblačnosti, ale taky v pohodě. Trochu jsme vymrzli, ale překvapivě to nebylo tak hrozné, jak jsme čekali. A že byl pilot ochotný to otočit třikrát, to jen potvrzuje. Nakonec byl největším problémem pohyb v CTR – byl nečekaně hustý provoz a museli jsme vyčkávat u dráhy a někdy i ve vzduchu. Všichni přistáli v pohodě do plochy, jen Pepa se Zdeničkou šli cíleně na obrovské pole vedle, vzhledem ke zkušenostem. Nicméně – byli tam, kde měli být a zaslouží „splněno“.
Závěr ve Vechtrovně byl parádní, musíme se tam ještě někdy vrátit. Naprosto stylová a útulná hospoda ve stylu nádražních budov, jako vystřižená z četnických humoresek. Skvělé Dalešice v kubaturách 11° a 13° plus místní specialitky ve skleněných zavařovačkách.
Tak díky všem parašutistům, že v pořádku přistáli a všem ostatním za pomoc při organizaci. No – jednu akci snad ještě letos dáme.
