Plocha: T3 Hospoda: D2 – Tumperek, 4 druhy piva, majitel motorkář.
Rudice je už téměř kultovní akce, která je poslední větší akcí s hospodou každý rok. Aeroklub Brno – Slatina tam létá každý podzim už někdy od konce devadesátých let. Poprvé to byl takový pokus přimět parašutisty k regulérnímu sportu a tak se to chytlo, že se z toho stala takováto tradice. Je to také pokaždé příležitost pro začátečníky podívat se poprvé na padáku mimo letiště – plocha je velká jako letiště v Medlánkách a navíc je kolem hodně záložních ploch, bez drátů a podobných záludností. Nedílnou součástí je závod v orientačním běhu, což organizátoři považují za jeden z nejhezčích sportů. Proto je zde často sejdou i ti, kteří už neskáčí a na své si přijdou i manželky a děti.
Letos to byl boj s počasím – pořád bylo špatně. Nakonec jsme zkusili sobotu, kdy meteo slibovalo jediný slušný den, i když mělo foukat. Ne ale tolik, aby se nedalo seskočit a vítr se měl odpoledne tišit. Tak se také stalo. Přihlášených bylo plno lidí – celkem 6 výsadek L60. První letěla z Tuřan, další potom z Kotvrdovic, které jsou prakticky na dohled.
Podzim byl jako z fotek cestovní kanceláře a na obloze dekorační mráčky. Na zemi foukalo 4-5m/s, nahoře víc, tedy jsme dali první výsadce velkou dýmovnici RDG2, bohužel tak nešťastně, že zabalila do mlhy blízký kostelík, ve kterém zrovna probíhala svatba – naštěstí byli všichni uvnitř a tak se snad moc nevyděsili. Vysazení bylo nutno udělat zodpovědně a docela daleko. Na druhé straně to dalo příležitost svézt se nad těmi podzimními lesy. Výsadek bylo nakonec 7, tři ještě jednou zabalili a urvali čárku navíc. Všichni přistáli v pohodě a plus mínus tam, kam měli.
V orientačním běhu se utkali skoro všichni, kdo seskočili, nebo přijelo po zemi. Trať byla dlouhá 4.8km, se 12ti kontrolami. Soutěžilo se v kategoriích „Chrti“ – ambiciozní sólo závodníci, „Teamy“ – skupinky skoro vycházkářů a „Rodinné teamy“, tedy rodiče s dětmi. V chrtech stojí za zmínku výkony všech. Časy na předních místech jsou skutečně hodnotné. Zvítězil Jirka Kutil v čase 28:40, za ním Iva Karásková se čtyřminutovým odstupem. Legendární Aleš Černý přijel obhajovat loňské umístění a doběhl na třetím místě v čase 37:25. To zaslouží uznání, když se rozběhne jednou za rok, na rozdíl od vítězů, kteří vymetou kde jaký závod. A nechal se slyšet, že příští rok přiletí zase na padáku, jako slušnej člověk. Za zmínku stojí ještě vytrvalost rodinného teamu Virecových, který vydržel v lese 2:04:02 po navigační chybě, ale dorazili do cíle se všemi naraženými kontrolami. Někteří závodníci byli tak zaujati bojem, že přehlédli občerstvovací stanici na kontrole č.11. Při vyhlašování výsledků se nečekaně objevil Eda Hofman, který nám minulé ročníky pomáhal organizovat a přinesl vítězi lahvičku svého „bílého zlata“. Druhou cenu dal Jirka Kutil – energy drink z letošního Dolomity Man, který taky běžel.
Takže děkujeme všem parašutistům, že v pořádku a hezky přistáli, doprovodům, že nás přijeli podpořit a vyběhli si do lesa, ČHMI, že jim vyšla předpověď, letišti Kotvrdovice za laskavé poskytnutí dráhy jako ideálního odrazového můstku, Olafovi za řízení toho všeho ve vzduchu, Karlovi Truhlářovi z OB Adamov za mapy a zapůjčení kontrol a pilotům Radkovi a Richardovi za krásné svezení. Tak zase za rok, doufejme.
Muzika z videu je od finských Steve`n`Seagulls. Tahle partička farmářů baví sebe i fanoušky aranžemi klasických rockovek do blue grasu. Tak snad to ortodoxní rockery nenaštve – je to jako nadsázka, ale velmi úspěšná. Jejich nejúspěšnější předělávka AC/DC má dost slušný počet shlédnutí.
Tady jsou, zatím, fotky – ostatní bude co nevidět. Všechny fotky v plném rozlišení stáhněte ZDE
Pingback: Para Brno