Vítáme Vás na stránkách „volného sdružení svobodných parašutistů“ z Brna a okolí, které baví poskakovat z eroplánů k hospodám v okolí. Volného proto, že nejsme nikde organizováni, nemáme přihlášky, ani odhlášky do spolku, natož pak nějaké příspěvky, stanovy, nebo podobně. Vše funguje na nepsaných, ale o to více dodržovaných pravidlech. Svobodných proto, že nepodléháme žádným závazkům, ať komerčním, či jiným, kromě leteckých předpisů a zákonů. Naše stránky děláme sobě pro potěchu, dokumentaci našich zážitků i proto, abychom trochu skákání na padácích propagovali. Jsou tedy ve stadiu permanentního rozpracování, tak je přijměte se shovívavostí. Postupně sem dohazujeme obrázky a videa z míst, kam jsme šťastně přistáli.
Proč to děláme.
Z letadel skáčeme už nějaký pátek a postupně zaznamenáváme vývoj v tomto sportu. V devadesátých letech bylo skákání (aspoň v Brně, ale jinde je to asi podobné), spojené s poměrně kompaktním kolektivem a životem na letišti. Celé to nebylo jen o té aviatice, ale všichni, co se kolem toho točili drželi hodně při sobě a hodně toho spolu zažili i na zemi. Když chtěl někdo seskočit z letadla, prošel výcvikem a tak měl i hodně zážitků navíc. No a většinou u toho nějakou chvíli zůstal, když ho to stálo takovou námahu.
Doba to všechno nějak semlela. Skákání se stalo hodně komerční, někteří dělají hlavně tandemy a stalo se jim to zaměstnáním. Jiní zase skáčou kamery těm tandemistům a normální poskakování pro radost je v pozadí. Vodáci, například, vědí, co myslíme. Jejich radost, tenkrát, byla dopravit se i s lodí na řeku a tam si to vodáctví užívat. Když loď štrejchli o kámen, museli si ji na řece opravit a tak uměli řeku číst a háčkovy oči byly jako radar. To úsilí a dovednost, která k tomu byla nutná, ochránila je i řeku od návalu mudlů. Dnes si loď půjčí na místě každý, kdo jde kolem, nemusí nic umět, protože ta dnešní vydrží vše a jede po řece, hlava nehlava, šutr nešutr a cítí se být vodákem. Takže pravý vodák už na Vltavu nemůže. A ta romantika, kolektiv a kamarádství se nám z toho skákání vytratila trochu podobně.
A tak jsme s kamarádem Zdeňkem hledali námět, který by ty naše kámoše zase dostal trochu dohromady. Tedy jsme znovu vzkřísili tuto činnost, která byla dříve docela běžná a zkusili jí dát takový oficiálnější rámec až nadsázku.
Takže si čas od času vyhlídneme vhodnou hospodu, u které se dá bezpečně přistát na padáku. Celé to připravíme, přemluvíme kamaráda Olafa z AK Brno aby vyřídil povolení, domluvil letadlo a pilota a pak k ní seskočíme a dáme si pivko. Seznámíme se s místníma, všechno prodiskutujeme a vytáhneme různé historky. Pak se vlakem, nebo autobusem dopravíme zpět. A protože nejsme jen staromilci a jdeme jako kdyby s dobou, natáčíme si ty naše zážitky na kamery a můžeme se o zážitky i podělit.
Činnost je, samozřejmě, privilegovaná pro parašutisty s licencí, kteří umí, nebo se chtějí naučit, přistát do terénu, vysadit se nad kopci a mají ke všemu zdravý respekt. Postupně se z toho stal skoro kult a začali jsme se tomu věnovat hodně seriózně.
Tak tolik asi, tak nějak, na uvedení do námětu.
Za parahospodáře
Tonda Karásek
DCIM102DRIFT