Pravidla (nepsaná, ale železná)
Členem sdružení
se stane parašutista, který s námi seskočí k něktré hospodě a dá si tam (nejméně) jedno pivo. Platí i pivo nealkoholické, aby nevznikl dojem, že jsme jen banda opilců. Člen má právo se nazývat „Parahospodářem“ a nosit tričko s logem bez dodatkového nápisu. Kdo by toto triko oblékl neoprávněně, přinese mu to smůlu.
Díle vzniká členství těm, kteří se o naši činnost nějak významně zasloužili. Jsou to zejména:
Piloti, kteří nás k některé hospodě alespoň jednou odvezli. Mají zásluhu zvlášť významnou, protože po té, co nás do některé hezké lokality odvezli, vrátili se se strojem na letiště a musí ho uklízet do hangáru. Tito získávají tričko s dodatkovým nápisem PILOT a to tak, že zdarma.
Hospodští, kteří se nějak aktivně zasloužili o zdar akce. Rovněž získávají tričko s logem a dodatkovým nápisem.
Další externisté s neobvyklými funkcemi, na kterých se ovšem musí shodnout samozvaná akreditační komise.
V poslední době jsme ještě zavedli institut „Pozorovatel“. Je to pro naše známé, kteří se na tuhle naši činnost chtějí aspoň podívat. Letí s námi v letadle a pak přistanou s pilotem, pomůžou mu se strojem do maštale a někdy pro nás i přijedou autem.
Klasifikace ploch
Plochy se hodnotí podle obtížnosti a podle toho se také vybírají parašutisté, kteří na ni mohou seskočit. Někdy se obtížnost mění podle meteo podmínek.
T – teleta. Největší a nejsnadnější plocha, se snadným přístupem, kde se nepřelétá přes žádné překážky. Tyto plochy jsou výborné na velké akce, kde mohou seskočit i ti, kteří třeba ještě mimo letiště nebyli. Výborný příklad je pole v Rudici, kde každý rok končíme sezonu.
M – mazáci. Pořád dobrá plocha, dost velká a rovná, ale zpravidla je třeba dávat pozor na některé překážky, případně terénní nerovnosti. Sem by měli jít jen zkušenější parašutisté a měli by se s plochou dopředu seznámit. Jako příklad je velký stadion se snadným okolím a záložními plochami.
F – fořti. Tak to už jsou docela vychytávky, na které se jen tak nezapomene. Malé plochy, hodně překážek kolem. Tady je třeba si plochu dopředu projít a podívat se na ni ze všech stran, zvážit, kudy naletět a podobně. Často také nejsou žádné náhradní plochy. Sem mohou jen ti, kteří mají už hodně seskoků do terénu za sebou a ještě musí zvolit vhodný padák. Sem se nedá jít za velkého větru a je třeba největší opatrnosti.
G – Gustav. Plochy, kam je lepší buď nejít, nebo tomu věnovat mimořádnou pozornost, soustředění a přípravu. Jmenuje se po našem kamarádovi, který takové seskoky občas vymýšlel a jak něco organizoval, bylo třeba zbystřit. No, sám jsem před dvěma roky taky jednu takovou spískal a všechny pak pobavila moje poznámka, zachycená mikrofonem kamery, když jsem tu plochu uviděl z padáku.
Dále se kvalita celé akce hodnotí i podle toho, jak proběhne na zemi. Nejhorší je, když si tam někdo připraví auto a hned po seskoku zdrhne. Nejlépe je to tak, že se tam vše prodiskutuje a na závěr odjedeme veřejnou dopravou.
Klasifikace hospod
už nemá tak striktní pravidla, ale parametr je, jak daleko je od plochy a pak taky celková atmosféra. Samozřejmě, čím blíž je pípa k ploše, tím líp. A nejlépe vychází lidovější hospody na vesnicích, kde se místňáci trochu seběhnou a seskokem dáme námět jejich debatám na téme kdo znal nějakého parašutistu třeba na vojně a tak. Taky se hodnotí exotická značka piva.
Činovníci spolku jsou (postupně se dáme info o celé sestavě, která pořád roste, ale chce to čas.)
- Antonín Karásek – samozvaný předseda sdružení a místopředseda akreditační komise.
- Zdeněk Čuma – předseda akreditační komise a místopředseda sdružení.
- Olda „Olaf“ Zbíral – řídící seskoků, který ochotně vyřizuje všechny formality.
Kontakt na nás:
parahospody@centrum.cz
telefon na předsedu: 777 059006