Plocha: M
Na tuto plochu skáčeme již několik let. Probíhá zde benefiční akce You Dream We Run, která se snaží získat prostředky na pomoc postiženým dětem. Každý rok se na akci podílí řada účinkujících bez nároku na odměnu. Hlavní taháky z minulých let to byli Ilona Csáková, O5 a Radeček, Michal Hrůza nebo Michal David. Ale kdo by byl spíš na Evu a Vaška – tak Eva tam byla taky. Letos byla hlavním tahákem Anna K.
Nás si pořadatelé velmi považují a docela to dávají najevo. Tradičně čekají na ploše se speciální přepravkou na roztočená piva a stíhají nás hned po přistání.
Seřazení do sestavy bylo letos dramatické až do konce. První výsadka z Brna byla jasná. Ale další z Bořitova byly až do konce s otazníkem. Poslední účastník – Jirka Blaška – se nominoval až v den seskoku odpoledne, aby se trochu odreagoval od dramatické události na letišti Tuřany, kdy byl účasten nouzového přistání v letadle. Viki Mužík se na svém silném stroji Ural zaseknul v páteční dopravě z Brna směrem na Svitavy a Zolo měl sice zabalený padák, ale zapomněl si vzít přilbua výškoměr. Jirka se opět projevil jako ortodoxně hodný člověk a místo aby Zola z titulu své funkce (inspektor UCL – takto Úřad pro civilní letectví) pokáral a uzemnil, půjčil mu přilbu svou a výškoměr taky. Když druhý výsadka opouštěla dráhu v Bořitově, stál Jirka v půlce dráhy sám. Že to nakonec Viki stihnul jsme zjistili až podle počtu padáků. No, do plánovačky jsme to hned dopsali, snad nebude tak zle.
Po přistání se někteří z nás připojili ke štafetám, letos o mnoho víc, než jindy. Viki dokonce přespal na stadionu a kroužil kolem ve 4 hodiny ráno. Hrdinou je ale Lojza Tichý. Ten běhal ve třech lidech od jedné ráno do šesti a pak šel v bezvedomí spát. V poledne ho vzbudil telefon štafety „Rychle a zběsile“, že mají krizi a on hned přispěchal a vyšťavil se na sprinty až do tří odpoledne. Není divu, že pak utrousil, že ho ten běh dneska moc nebaví. Ale být ve štafetě se samotným Orálkem – kdo to má!?
Tak zase příští rok!!!