17.2.2024
Pro nezasvěcené – Alda je ortodoxní introvert, nechce nic slavit a tak jediná možnost, jak mu popřít k narozeninám je absolvovat 22 km dlouchý pochod z Věžné přes Střítež do Dolních Louček, podél řeky Bobrůvky.
Letos už to byl 22. ročník. Na startu, pokud dobře počítám, jsme se sešli tři, kteří jsme šli i ten první. A taky tam bylo pár těch, které jsme viděli poprvé. ON se nechal, jako ostatně pokaždé za posledních deset let, slyšet, že to jde naposledy. No, i kdyby to tak bylo, bude se to asi chodit furt.
Letos nám počasí ze začátku moc nepřálo. Slabý déšť, mlha, slizko. Ale dobře jsme se naladili už ve vlaku, do Stříteže jsme dorazili v dobrém rozmaru a obsadili místní sámošku. No, furt nějak plánujeme, že by si zasloužilo tam spadnout. Tak si musíme pohnout, aby nám to tam nezavřeli. Takže letos. Do léta.
Cesta kolem Bobrůvky už ubíhala pěkně. Žádné náledí, jen trošku bahýnko. Vše dobré, až před Skryje. Už jsem si myslel, že se to letos bez toho obejde, ale ono ne. Mladí šli hned do ponožek a že se bude brodit. Tak co zbylo, než tam vlízt taky. Ne že by to byla zkratka! Je to dál a horší cesta. Al ON před mnoha lety zavelel k brodu od té doby se vždycky nějaký ten spouštěč najde. A tak se výprava rozdělila na brodící a nebrodící. Nebrodící se zasekli pod kostelíkem, kde byla nečekaně otevřená hospůdka – stalo se to zatím dvakrát – a dostali se tak do mírného skluzu.
Hrdinkou se stala Olga Široká, která ve Skryjích nasadila k zásadnímu trháku a trhala asfalt až do Dolních louček. V Sokolovně jsme se nakonec všichni potkali a ocenili všechno, co tam bylo k snědku a k pití.
Tak snad teda příště zas.