Letošní sezona začala opět společnou turistikou na trase narozeninového pochodu Aleše Černého. Už to byli 21. ročník a oslavenec se kvalifikoval do kategorie S.O.S. (Skydivers Over Sixty).
Hned ve vlaku nás všechny překvapil tím, že ohlásil ročník jako zdravý, nealkoholický s důrazem na sportovní výkon. Asi se s člověkem opravdu v tom věku něco děje. Nicméně, jak se za chvíli ukázalo, osádka to vzala jako vtípek a nebrala to zase tak moc vážně.
Druhé překvapení byla účast Richarda Fialy, našeho už bývalého pilota, kterého semlela práce a starost o hnízdo tak, že si nechal propadnout papíry a už jsme ho oplakali. Vyvstal plánuje se za knipl co nejdřív vrátit!!! Tak snad to do dubna vyjde.
Dále nám rozdal krásné čepičky popsané hlavními zastávkami trasy, které se na milnících vždy otočily. Vypadali jsme opravdu organizovaně, asi jako permoníci na trase do dolu.
Hned o vystoupení z vlaku ve Věžné nás čekalo překvapení – les zmizel. Z paseky trčely jen pahýly stromů, na kterých byly modré turistické značky. Tyhle změny pak byly znát na celé trase. Ve Stříteži je stále stejná samka a v ní ta stejná paní. Po povinné zastávce už jsme vyrazili na skutečnou trasu podél Bobrůvky a tam tedy Alda dal najevo, že to myslel vážně. Vynechal zastávku „Lopaty“ a nasadil ostré tempo vpřed. V lese to pak bylo na hranici průchodnosti, všude popadané stromy, nebo vytěžené kůrovcové dřevo. Jeden vyvrácený strom ležel přímo napříč Trenckovou roklí. Chvilkama z toho šel strach. Foukalo a slyšeli jsme několik stromů padnout za slušného rachotu.
Před Skryjemi došlo na i na ten brod. Tentokrát jsme se ale do vody moc nehrnuli a tak brodili jen dva. Alda přijel připravená a vytáhnul z batohu vodní ťapky.
Ve Skryjích se ukázalo, že měl Alda s tím alkoholem pravdu. Richard začal vést furiantské řeči, že se jako do Louček už i běhalo. Tak že s Aldou poběží „kdyby měl zdechnout“. Skoro na to došlo. Nakonec jsme tam doběhli ve třech, ale v rekordním čase. U pípy jsme brzdili ve 14:30.
Tak snad zase příští rok!“
T.K.
