Již po osmnácté se v únoru, setkáváme se na narozeninové akci našeho kamaráda, parašutisty, skálolezce a celkového excentristy Aldy Černého. Připomněli jsme si, že mu tenkrát bylo 40 a nechtěl nic slavit jinak, než pochodem z Věžné do Dolních Louček. A taky, že se mu tenkrát narodilo prostřední dítě a že by vlastně mohlo jít už s náma, když je mu těch 18.
Za ty roky se pochodu účastnilo obrovské množství nejrůznějších postav, od zcela neoutdorových, až po vyložené trapery. Taky je to pokaždé jiné. Někdy úplná dávačka a jindy očistec. Podle podmínek a počasí.
Letos to bylo docela na pohodu. Účastníků tak akorát, teplo a žádný led, jen trochu bahno. Po cestě vlakem jsme pozdravili z vlaku mamku oslavencova prvního dítěte, která nám přišla dát do vlaku nějaké mlsky na cestu, Škoda, že nemohla s náma. Šli s námi i oba piloti našeho výsadkového stroje, takže o historky nebyla nouze. Po cestě jsme huby nazavřeli. Před Skryjemi ON naznal, že se zase musí brodit a našel k sobě hned dva, co je bavilo jít bosou nohou bahnem. Do Louček jsme dorazili relativně brzo a tak byla šance i na včasný návrat domů. Ale po cestě jsme si vytvořili tak kvalitní žízeň a tak jsme se rozpovídali (hlavně pilot Richard), že jsme zas jeli až v noci.
Takže, dobrej ročník, snad zase příště.
T.K.
