AN-2 „Andula“

Antonov AN-2 je doslova létající legenda. Toto letadlo bylo původně navrženo na žádost sovětského ministerstva zemědělství a lesů a poprvé vzlétlo 31. srpna 1947. Do sériové výroby a služby se dostalo následující rok. Výroba v Sovětském svazu pokračovala do poloviny šedesátých let a do té doby bylo vyvinuto mnoho variant. Kromě základní to byla AN2S a 2M – práškovací, AN-2VA hasicí vodní bombardér, AN-2M plováková a AN2-ZA pro výškový meteorologický průzkum. V šedesátých letech přešla výroba do polské firmy PZL Mielec a první polský kus vzlétl 23. října 1960. V Polsku vyvinuli další varianty – výsadkovou, zdravotní, televizní, nákladní, osobní, další zemědělskou a verzi pro dopravu VIP osob. Další kusy se vyráběly v Číně, ve firmě Shijiazhuang Aircraft pod označením Y5. Poslední varianta vyvinutá v Číně má označení Y5B a je to další zemědělská verze. Poprvé vzlétla v roce 1989.

Celkem bylo vyrobeno přibližně 5000 Andul na Ukrajině, 12000 v Polsku a 1000 v Číně. Létají na všech kontinentech a dnes je to největší létající dvouplošník. Získaly si oblibu pro svou spolehlivost a schopnost operovat i z těch nejhorších drah. Jsou velmi vhodné pro výcvik parašutistů pro nízkou vysazovací rychlost.

V Brně létala OK-GIC se jménem „Královna nebes“ a její trup byl vyzdoben moravskými lidovými motivy, které vytvořily lidové umělkyně z Bzence. Máme na ni mnoho krásných vzpomínek, mnoho parašutistů s ní zažilo svůj první seskok a mnohokrát nás odvezla i k seskoku mimo domovské letiště.  Dnes je doma někde u Ostravy a když máme možnost z ní seskočit, je to svátek. Teď už má nového majitele a ten ji nastříkal bíle a modře.

Posádku tvoří dva piloti a 12-14 parašutistů. Na propagační výsadky snad ani lepší letadlo není – pokud je třeba větší počet parašutistů. Když pilot zdraví nízkým průletem parašutisty po přistání, nenechá tento mohutný stroj nikoho na pochybách, že si svou pozici vzdušné legendy zaslouží. Pokud se k nějaké Andule dostanete na zemi, dobře si ji prohlédněte a zeptejte se pilotů, jestli vás pustí blíž, nebo dokonce dovnitř. Je to zážitek. Asi hned tak neuvidíte tak mohutný jednomotorák a taky tak velké letadlo se záďovým podvozkem. Pokud bude Andula zrovna v provozu, počkejte si na start motoru.  Parašutisté budou po jednom chodit pod motorem a opírat se do listů vrtule, aby ji několikrát otočili. Dá to docela zabrat, ale je třeba nasát palivo do velkých válců a taky vytlačit olej, který prosáknul do hlav dolních válců – ostatně jako u každého hvězdicového motoru. . Ten vytéká vypouštěcím kohoutem do zavěšené plechovky a mechanik to pozorně sleduje. Nastartovalo by to i tak, ale trup by byl ohozený olejem až ke směrovce. Když je vše hotovo, roztočí pilot elektrickým motorem velký setrvačník do vysokých otáček a pak jej spojkou připojí k motoru. Převalí se jedna úvrať, z výfuku vyjede plamenný jazyk a motor se rozkašle. Postupně se připojí všechny válce, udělá se motorovka na plný plyn a může se letět.

Let v Andule je krásně klidný, i když z ní není tolik vidět, jako z Brigadýra. Zase se v ní dá za letu v pohodě chodit a ze dveří lze vyskočit zcela libovolně. Vejde se do nich čtyřka + kameraman jako nic. Jakkoli vypadá Andula neohrabaně, ve vzduchu je jako doma. Máme záběry z počátku devadesátých let, kdy GICka v rukou pilota Maláče klesala střemhlav kolem volně padající čtveřice parašutistů a přistála dřív, než oni.

Rozměry
Rozpětí horního křídla: 18,18 m
Rozpětí dolního křídla: 14,14 m
Délka: 12,40 m
Výška: 4,10 m
Plocha horního křídla: 43,5 m2
Plocha dolního křídla: 28,0 m2

Motor
PZL Kalisz Asz61IR hvězdicový, vzduchem chlazený, s reduktorem.
Počet válců: 9
Zdvihový objem: 30 l
Max. výkon: 735 kW (1000 k) / 2200 ot/min
Převodový poměr reduktoru: 0,637:1
Palivo: letecký olovnatý benzín 91 – 100 oktanů
Spotřeba ve stoupání: 200 l/h
Vrtule: stavitelná za letu, čtyřlistá, průměr 3,8 m, váha 185kg.

Výkony
Max. rychlost: 258 km/h
Cestovní rychlost: 160 – 180 km/h
Vysazovací rychlost: 120 km/h
Min. rychlost: 80 km/h
Dolet: 900 km
Dostup: 4000 m